Znak Společnosti


Pozvánka na Mariánskou pouť Prahou dne 3. 5. 2008
V letošním roce si připomínáme 90. výročí stržení mariánského sloupu
Pozvánka na schůzi v sobotu 3. litopadu 2007 v 15 hodin.
Jan Ryot, Jan Bradna - Měl by se na Staroměstské náměstí navrátit mariánský sloup?
Přidán obrázek Obléhaní Prahy švédskými vojsky.
III. varianta žádosti o povolení obnovy mariánského sloupu.
Fakta o historii a obnově mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí a obnově dalších mariánských sloupů.
Dopis pana Bradny primátorovi hlavního města Prahy.
Odpověď na žádost pana Bradny.
Petice občanů republiky žijících v zahraničí.
Pozvánka na Mariánskou pobožnost a výroční setkání Společnosti pro znovuzbudování mariánského sloupu.
Valná hromada Společnosti
Příloha k žádosti o obnovu mariánského sloupu na pražský magistrát od akademického sochaře Jana Bradny
Několik fotografií
Pozvánka na Mariánskou pouť dne 1. 5. 2004
Socha Panny Marie byla slavnostně instalována v Praze (Mezinárodní report, listopad 2003)
Mariánský sloup se stal součástí našeho života (Mezinárodní report, květen 2001)
Mariánský sloup má být vztyčen, ale neví se kde (Metro, 22. 3. 2001)
Kámen na sloup připluje z Indie (Metro, 21. 3. 2001)
Boj o Mariánský sloup se vyhrocuje (Večerník Praha, 21. 3. 2001)
Cenný sloup vzniká na lodi (MF Dnes, 21. 3. 2001)
Mariánský sloup má odpůrce i na radnici (MF Dnes, 13. 3. 2001)


Pozvánka na Mariánskou pouť dne 3. 5. 2008 ve formátu pdf


V letošním roce si připomínáme 90. výročí stržení mariánského sloupu.



Společnost připravuje k tomuto výročí následující akce:



1. Ve spolupráci s Národní radou Sekulárního františkánského řádu ČR připravuje Mariánskou pěší pouť Prahou, první soboru v květnu, dne 3. 5. 2008. Viz. Pozvánka.

2. Společnost vydá novou publikaci, popisující historii mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze s přehledem všech iniciativ na jeho obnovení. Obsahuje i podrobný popis rekonstrukce sloupu, výrobu jednotlivých jeho dílů a postup při zhotovení nové sochy Panny Marie Immaculaty pro obnovený sloup. Obsahuje řadu dobových vyobrazení sloupu na rytinách a fotografiích. Má i barevnou přílohu. Autory jsou Jan Bradna a Karel Kavička. Publikace bude požehnána na závěr mše svaté v basilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově dne 3. 5. 2008. Celý výnos z jejího prodeje bude věnován na výrobu dalších dílů sloupu.

3. Společnost zapůjčila model mariánského sloupu v měřítku 1 : 10 od sochařů Krátkého a Kronycha na právě otevřenou výstavu SRDCE MĚSTA, historický, urbanistický a architektonický vývoj Staroměstského náměstí a soutěže od roku 1899 do roku 1988 na dostavění a přestavění radnice. Výstava je umístěna v budově Staroměstské radnice, potrvá do 13. července 2008. Doporučujeme všem příznivcům obnovy sloupu návštěvu této výstavy. Kromě modelu sloupu je na výstavě i jeden panel, věnovaný historii mariánskému sloupu.

4. Mariánská kamenická huť akademického sochaře Petra Váni již pracuje na zhotovení nové korintské hlavice sloupu. Kameníci odjedou do Itálie, kde budou vylomeny další bloky pískovce pro spodní část sloupu a čtyři podstavce pod sochy andělů.

5. Dne 3. listopadu 2008, ve výroční den stržení sloupu uspořádá Společnost Valnou hromadu všech členů, včetně hostů. Pak bude vzpomínková slavnost u základního kamene sloupu na Staroměstském náměstí, mše svatá u Panny Marie před Týnem a nakonec průvod k soše Panny Marie, umístěné u bočního vchodu do kostela, spojená s mariánskou pobožností. U základního kamene bude od 10.00 hodin až do zahájení vzpomínkové slavnosti malý stánek s informačními panely o historii sloupu. Zájemcům budou k dispozici informační materiály o sloupu, které vydalo tiskové oddělení Společnosti a budou si také moci zakoupit novou publikaci o sloupu, Pražskou legendu od Václava Renče, pohlednice a další.

P o z v á n k a

Vážení členové a příznivci Společnosti pro obnovu mariánského sloupu
Na Staroměstském náměstí v Praze!

Letošní schůze se bude konat v sobotu 3. listopadu 2007 v 15. hodin v refektáři kláštera Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, Platnéřská 4, Praha 1

Hlavními body jednání budou tato témata:

- závěry odborné památkářské konference o obnově zaniklých památek v plném rozsahu rekonstrukce
- další žádost o povolení obnovy mariánského sloupu na pražský Magistrát
- dopis kardinálu Špidlíkovi a plánovaný dopis sv. Otci
- duchovní život související se snahou o obnovu mariánského sloupu
- zpráva o pokračování prací na rekonstrukci mariánského sloupu

15.00 – zahájení u Křížovníků
16.45 – modlitba u základního kamene na Staroměstkém náměstí
17.35 – modlitba růžence v Týnském kostele
18.00 – mše svatá v Týnském kostele

Po mši svaté průvod k soše Panny Marie, kde se budeme modlit litanie

Prosím o hojnou účast.

Za gremium Společnosti: Jan Bradna, výkonný předseda


Jan Ryot, Jan Bradna - Měl by se na Staroměstské náměstí navrátit mariánský sloup?
Bouřlivý porod naší republiky byl doprovázen i vandalským činem – stržením mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. O tom, zda by se devastace náměstí dala odčinit znovurestaurováním sochy, dnes diskutují historik umění Jan Royt s akademickým sochařem Janem Bradnou.

Vážený pane profesore, v roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Jejím posláním a cílem je obnovit mariánský sloup stržený 3. listopadu 1918. Tato snaha není ničím novým. O obnovu sloupu usilovali již naši předchůdci v celém meziválečném období. Sloup byl stržen neoprávněně a zbytečně, na základě nepravdivých fám, které byly okolo něj šířeny a trvají dodnes. Hlavní důvody obnovy jsou tři: duchovní, historický a umělecký. Mariánská úcta není u nás pobělohorskou záležitostí. Již od počátků křesťanství byla v naší zemi Panna Maria ctěna a úcta k ní stále trvá. Obnovou sloupu chceme její zneuctění odčinit. Panna Maria, symbol smíru, lásky a odpuštění, má hlavně v současné době mnoho co říci a vést nás. Mariánský sloup byl postaven roku 1650 na paměť hrdinného boje Pražanů při obléhání Prahy Švédy v roce 1648. Obyvatelé se tehdy v největší úzkosti modlili u gotického deskového obrazu Panny Marie. Po skončení obléhání byl sloup postaven jako památník obrany města, ale také konce třicetileté války. Obraz byl uložen a vystaven v duté prostoře ve spodní části architektury sloupu. Mariánský sloup byl prvním monumentálním dílem barokního umění a sochařství u nás. Byl třetím ve střední Evropě. Místo mramoru a bronzu jako u ostatních sloupů byl zde použit místní pískovec. Jeho použití ukázalo možnost využívat pro sochařství tento materiál a napomohlo tak neobyčejně rozvinout naše české barokní sochařství. Bylo zničeno vysoce kvalitní umělecké dílo. Proto je žádoucí a možné je dobře obnovit. K tomu se dochovalo dostatečné množství původních částí a dokumentačního materiálu. Sloup byl umístěn na ideálním kompozičním místě v prostoru náměstí a svou výškou 15,83 metrů prostor dokonale ovládal. Tím dával i měřítko celému okolí. K jeho rozměrům i umístění byl komponován také pomník Jana Husa, který nyní svou kompoziční oporu ztratil. Současná situace Staroměstského náměstí a snahy o její vyřešení právě postrádají pevný kompoziční bod v prostoru, o který by se dotvoření kompozice náměstí mohlo opřít a z něho vyjít. Naše snaha o obnovu nezůstává pouze při slovech a přáních. Od roku 1995 jsme zahájili realizaci architektury i sochařské výzdoby sloupu. Máme plány celé architektury zhotovené předními odborníky a současnými nejlepšími metodami. Podle nich postupně vyrábíme jednotlivé díly z hrubozrnného pískovce, který odpovídá původnímu materiálu. Je zhotoveno schodiště, celá balustráda a především hlavní dřík sloupu vysoký 5,93 metrů. Nyní vyrábíme kopii hlavice sloupu. V kameni je dokončena kopie sochy Panny Marie. Její zhotovení nebylo bezradné tápání a vymýšlení, ale přesně vedená práce podle bohatého dokumentačního materiálu. Byla provedena podle odlitku originálu s částečnou rekonstrukcí levé strany trupu od krku k pasu. Tato část byla hlavně rekonstruována podle velmi dobré fotografie této nedochované části a podle asi deseti dalších fotografií ještě stojící sochy na náměstí. Další velké poučení, hlavně proměřením hlavních prostorových bodů, jsme získali na dalších dvou sochách J. J. Bendla z Loun a z průčelí kostela Nejsv. Salvátora. Z této sochy také byly okopírovány sepjaté ruce. Kopie a částečná rekonstrukce sochy byla považována za nemožnou. Nyní je socha osazena na funkčním kovovém sloupu u kostela Panny Marie před Týnem a jak doufáme, očekává tu své přemístění na Staroměstské náměstí. Toto místo se již nyní stalo místem modliteb. Ke své práci máme shromážděn rozsáhlý dokumentační archiv. Máme také vypracované návrhy a postupy práce na dalších sochách. Veškerá naše činnost je dobrovolná. Realizace je hrazena z finančních darů z Čech, Moravy a od našich krajanů v zahraničí, pro které obnova sochy Panny Marie byla vždy symbolem touhy po návratu po dobu jejich emigrace. Veškerou svou práci se snažíme dělat věcně a odborně, ale v křesťanském duchu a ve snaze o bratrskou dohodu s věřícími jiných křesťanských církví. Škoda jen, že práci, která je širokým přínosem pro obor restaurování a památkové péče, sleduje jen několik našich významných odborníků a není předmětem široké diskuse. Po celou dobu trvání naší práce překonáváme jen stálé obtíže. Magistrát hlavního města Prahy naši žádost přes uvedení všech argumentů i výsledků práce opět odmítl. Jsme ale věřící lidé a oddáni do Boží vůle a pod ochranou Panny Marie v práci pokračujeme dále.

JAN BRADNA

Necitlivost vůči jiným církvím
Vážený pane Bradno, ve valné většině bodů lze s vašimi názory souhlasit a dokonce se s nimi ztotožňuji. Není pochybnosti o tom, že v roce 1918 bylo neomluvitelně zničeno vynikající umělecké dílo Jana Jiřího Bendla a jeho spolupracovníků, jež bylo nedílnou součástí urbanistického konceptu Staroměstského náměstí. Zničení sloupu je nutné střízlivě vzít jako historický fakt, který měl své příčiny a následky. Po roce 1918 bylo v Čechách strženo vedle pražského mariánského sloupu také několik desítek barokních soch sv. Jana Nepomuckého i některé další statue. Důvody zničení těchto památek byly různé, od pustého vandalismu až k téměř ideovému ikonoklasmu, vznícenému národovectvím. Převládalo přesvědčení (dokonce i velmi vzdělaných osob, jako např. Tomáše G. Masaryka), motivované převážně nacionálně orientovanou koncepcí českých dějin, že jsou bořeny symboly poroby národa či nenáviděného Rakouska, v němž se neblaze pro katolickou církev spojil trůn a oltář. Důrazně je nutné odmítnout v souvislosti se stržením sloupu tradované a ničím nepodložené a ve svém důsledku nechutné mýty o tom, že na sloup vztáhla ruku mladá národní socialistka Milada Horáková (mimochodem nikoliv ateistka) a krutý trest, ke kterému byla tato statečná žena odsouzena, byl za tento její svatokrádežný čin spravedlivou odplatou.
Nepochybuji ani o duchovním významu pražského sloupu. Již na univerzitní tezi Jana Bedřicha z Valdštejna je pražský mariánský sloup duchovním středem Evropy, jemuž vzdávají úctu zástupci evropských národů. Na podporu zbožnosti spojené s mariánským sloupem byla ustanovena císařská nadace. O svátcích Nanebevzetí Panny Marie a Neposkvrněného početí Panny Marie studenti z Klementina konali ke sloupu procesí, přičemž nosili rukavice a přilbu jezuity Jiřího Plachého, který se aktivně zúčastnil obrany Karlova mostu za švédského vpádu v roce 1648. Důstojnost pobožnosti již tehdy byla narušována čilým obchodním ruchem na Staroměstském náměstí. V roce 1675 vyšlo dokonce nařízení, že během konání pobožnosti mají být ulice uzavřeny řetězem, aby byl zamezen přístup povozů na náměstí, avšak nikdo ho nedodržoval. Po zrušení jezuitského řádu a v důsledku josefínských reforem byla pravidelná procesí přeložena do Týnského chrámu a později dokonce na Hradčany. Od té doby ke sloupu přicházeli prosit nebeskou královnu katolická společenství či jednotliví věřící.
Co však trošku v příspěvku Jana Bradny postrádám, je pochopení námitek druhé strany. Mám tím na mysli nikoliv tržně uvažující úředníky magistrátu, ale věřící nekatolických církví a liberálně smýšlející veřejnost. Ostatně i názory uvedené skupiny jsou zatížené četnými historicky nepravdivými stereotypy, k nimž patří zejména ten, že mariánský sloup měl být postaven jako výraz triumfu nad poraženými protestanty a k zahlazení památky českých pánů popravených na Staroměstském náměstí. Objektivnější názory, kterými je třeba se vážně zabývat, má-li mít smysl mezináboženský dialog, vycházejí především z toho, že postavení sloupu neiniciovali a neplatili Pražané, ale potomek bělohorského vítěze císař Ferdinand III., který se společně se svým synem Ferdinandem IV. zúčastnil 13. července 1652 jeho vysvěcení. Druhá námitka spočívá v tom, že po stránce ikonografické se Bendl inspiroval sloupem mnichovským, který nechal na Mariánském náměstí v Mnichově v roce 1638 vztyčit účastník bělohorské bitvy bavorský kurfiřt Maximilián. V návaznosti na sloup mnichovský lze v ikonografické sestavě pražského sloupu, v „druhém plánu“ vysledovat určitý protireformační akcent zosobněný ve skupině anděla drtícího personifikaci hereze, za kterou byly považovány protestantské konfese.
Nejsem přesvědčen, že rekonstrukce sloupu bude významným uměleckým počinem, zvláště když bude nevyhnutelně konfrontována s autentickými památkami na Staroměstském náměstí. Můžeme si to ověřit na Karlově mostě, kde vedle originálů stojí celá řada výborných restaurátorských kopií (nikoliv rekonstrukcí), avšak hodnota stáří se kamsi vytratila. Tím nechci zpochybnit umění našich restaurátorů, a vy patříte k těm nejlepším. Ostatně v otázce postavení sloupu nejsou zajedno ani památkáři.
Uměleckým i duchovním počinem by dle mého názoru byla pouze socha nová, reprezentující současný vztah věřících i nevěřících k Matce Boží a reflektující i změněnou funkci Staroměstského náměstí. Domnívám se, že by takovouto variantu podpořili i ti, kteří z hlediska své konfese znovupostavení sloupu odmítají. Ideální by bylo vyhlásit mezinárodní soutěž a přizvat k ní nejlepší světové sochaře. Než bude nový sloup realizován, umístil bych na místě sloupu zbořeného reflektor, který by vytvářel v noci symbolický světelný sloup, jakousi spojnici nebe a země, který by jedni mohli vnímat jako sloup mariánský, druzí jako ohnivý sloup Hospodinův či nemalá část jako krásnou iluminaci na Staroměstském náměstí.

JAN ROYT

Náměstí chybí usebírající střed
Vážený pane profesore, souhlasím, že zničení sloupu je historický fakt. Může být přijat tak jako jiná fakta, že totiž byla zbytečně zničena celá řada dalších uměleckých děl, a více se tím nezabývat. Já jsem ale sochař, který se celý profesionální život zabývá záchranou a znovuzrozením sochařských uměleckých děl. Vím, jak práci provést, tak nemám důvod se s tímto faktem smiřovat. Jako Češi a katolíci nemůžeme za to, že rakouští Habsburkové byli také ctiteli Panny Marie. Ta byla v Čechách uctívána již od prvopočátku křesťanství u nás, kdy Habsburky nikdo neznal. Velmi souhlasím, že není správné spojovat mučednickou smrt Milady Horákové s její údajnou účastí na stržení jako odplatu za tento čin.
I když se záměrně vždy držím práce ve svém oboru, cítil jsem jako výkonný předseda Společnosti pro obnovu nutnost navázat osobní styk a dialog s našimi bratry z evangelických církví z jednoduchého důvodu: Nikdo jiný to nebyl ochoten dělat a já viděl, že je to třeba udělat a nedělalo mi to žádné potíže. Osobně jsem navštívil bratry církve husitské, inicioval jsem schůzku mladých evangelíků u Salvátora, kde byli přítomni faráři Kocáb a Karásek. Výsledek všech jednání lze shrnout jednou větou: dohodli jsme se, že budeme dále jednat. Já ale jsem sochař a toto jednání není moje odbornost. Fundovaní odborníci k jednání o náboženské otázce se zatím nenašli. Spíše nenašli odvahu. Při jednání u bratrů církve husitské jsem byl v dobrém označen za naivního, že věřím v bratrskou dohodu. Tehdy jsem odpověděl, že raději se nechám považovat za naivního, než abych se vzdal touhy po našem vzájemném křesťanském bratrství. Vím, že generace starších lidí již tento sen neuskuteční. Uskuteční jej ale generace těch nejmladších nebo možná těch, kteří ještě nejsou. Nebudou totiž zatíženi tím, čím jsme my. Můj zpovědník mi řekl: „Moc si nevyskakuj a spíše počítej, že se to uskuteční až po tvé smrti.“ Tak si nevyskakuju a čekám, co se stane po mé smrti. Největší škoda v životě ale je, když se neuskuteční něco, co by se mohlo uskutečnit dobře a klidně.
Jestliže obnovený mariánský sloup nebude symbolem vyřešení všech historických bolestí a jestliže nebude jeho obnova motivována budoucností nových vztahů, nemá naše lidské pachtění v tomto směru cenu. Rekonstrukci sloupu navrhujeme v nejlepší vůli a snaze. Není to nezdůvodněné zavilé usilování, ale dlouholeté poctivé hledání, shromažďování materiálů a podkladů pro co nejlepší práci. A obnova sloupu je téma, které by mělo být tématem široké odborné diskuse památkové péče. Ne jenom čekat, jak to dopadne. Že sochy a hlavně kopie na Karlově mostě nepůsobí dobře, s tím vřele souhlasím. To by ale naše památková péče, různé komise a lidé nesměli být těžkopádnou, netvůrčí a nepropustnou brzdou všech uměleckých restaurátorských snah a restaurátorský obor by musel být vnímán jako tvůrčí samostatná umělecká činnost. Mám přesnou představu, jak by právě sochy na Karlově mostě měly vypadat, dlouho jsem se touto otázkou zabýval. Tyto představy navrhuji i pro mariánský sloup. Změna funkce Staroměstského náměstí podle mého soudu nenastala. Tržiště zde bylo vždy a rád ukazuji řadu historických fotografií, kdy je náměstí plné stánků a uprostřed nich je mariánský sloup. Ale právě ten pevný bod, který udával řád, zde nyní chybí. V nové dílo nemám při současné situaci našeho i zahraničního sochařství důvěru. Chybělo by totiž to podstatné – víra. Umělecká tvorba podobného díla není jen manýra ztvárnění hmoty, ale je to projev ducha a víry. Organizoval jsem soutěž na jednu novou sochu Panny Marie a vím, o čem mluvím. Současné tvorby se ale nevzdávám úplně. K rekonstruovanému sloupu navrhuji po mnohaletém promýšlení přikomponovat na místě jednoho z andělů, který byl zničen Prušáky, moderní až asi abstraktní plastiku, která by vstřícně korespondovala s obdobnou plastikou na místě popraviště představitelů stavovského povstání. Kdyby tato dvě neživá díla spolu hovořila, snad bychom se to naučili i my lidé.

JAN BRADNA

Centrum se značně proměnilo
Vážený pane Bradno, moje odpověď není nijak konfrontační. Vaše názory na rekonstrukci mariánského sloupu respektuji a ctím, neboť z osobního jednání vím, že vychází z hloubky vašeho vnitřního přesvědčení a nejsou motivovány snahou po sebeprezentaci. Podrobně se rozepisujete o své snaze navázat dialog s odpůrci mariánského sloupu. Otázka náboženského dialogu není v naší zemi, která je převážně ateistická, vůbec jednoduchá, jde o „běh na dlouhou trať“, jak jsme mohli vysledovat v případě znovuotevření otázky Mistra Jana Husa. I když obě strany, katolická církev i evangelické církve, přistoupily k tomuto problému velmi vstřícně a sešly se dokonce na společném sympoziu na půdě Lateránské univerzity v Římě, dodnes zůstává mnohé nezodpovězeno a zejména v obcích věřících došlo pouze k malému posunu. Tak je tomu i s mariánským sloupem. Pořád zde na dialog padá stín důsledků prohrané bělohorské bitvy na straně jedné a vandalského zničení mariánského sloupu na straně druhé. Také v rámci katolické církve nepanuje jednotný názor na znovupostavení mariánského sloupu, ač všichni věřící, kněžstvo a církevní hierarchie do jednoho jeho zboření jednoznačně odsuzují. Již v minulosti se totiž vyskytly názory, že pohanu Panny Marie by bylo lépe odčinit postavením „živých sloupů“, dvanácti kostelů na periférii Prahy, s poukazem na dvanáctero hvězd zdobících hlavu Immaculaty (Panny Marie Neposkvrněného početí). Stejně jako v minulosti, kdy se o postavení sloupu snažila v roce 1938 Česká liga akademická, i dnes se o obnovení sloupu neusiluje katolická církev jako celek, ale sdružení občanů převážně katolického vyznání, které je bohužel také rozdělené ve svých názorech.
Dále si stojím za již vysloveným názorem, že ke změně funkce Staroměstského náměstí přece jenom došlo. Městské centrum na rozdíl od minulosti bylo zbaveno stálých obyvatel a je pouze dočasně zabydleno pracovníky českých i zahraničních firem či procházejícími turisty. Půvab staroměstských trhů je minulostí a přítomnost je reprezentována zahrádkami restaurací s převahou zahraničních klientů. Funkci jako sídla výkonné městské moci ztratila i Staroměstská radnice, navíc tzv. Nobileho trakt byl zničen v roce 1945. Litovat můžeme též zbytečné ztráty nádherné renesanční Krocínovy kašny, bezostyšně odstraněné nekulturními a nekompetentními městskými orgány. Mimochodem i dnes existuje iniciativa usilující o rekonstrukci a znovuosazení kašny.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že zbořením sloupu Staroměstské náměstí skutečně dominantu ztratilo a potřebuje tudíž dominantu novou. Nejsem však přesvědčen, že by jí mohla být rekonstruovaná statue. Stojím si za názorem, že moderní mariánská statue vytvořená s mimořádnou tvůrčí invencí by zlomila ideový osten odpůrců, neboť již sama povaha rekonstrukce je odkazem k minulosti. Najde-li však Společnost pro postavení mariánského sloupu dostatek pochopení na pražské radnici a ve veřejnosti a podaří-li se jí sloup postavit podle jejích představ, bude to také dobře.

JAN ROYT

Článek převzat z LITERÁRKY V SÍTI


Obléhání Prahy švédskými vojsky 1648. (Karel Škréta)
Kliknutím na obrázek se obrázek zvětší.



Valná hromada Společnosti 2004



Valná hromada se koná ve výroční den stržení Mariánského sloupu dne 3. listopadu 2004 v 15.30 hodin v Katolické dívčí škole sídlící v klášteře Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, Platnéřská ulice č.4, Praha 1. Po skončení jednání bude v 16.30 společná modlitba u základního kamene sloupu na Staroměstském náměstí a od 17.00 hodin i u sochy Immaculaty u Týnského chrámu. V 17.45 hodin začíná mariánská pobožnost u sv. Jiljí. Na závěr bude v 18.00 hodin u sv. Jiljí mše svatá.

Příloha žádosti o obnovu Mariánského Sloupu na pražský magistrát od akademického sochaře Jana Bradny



Na vrcholu sloupu není socha Panny Marie Vítězné, ale Immaculaty, počaté bez dědičného hříchu, nevinná čistá dívka. Symbol Panny Marie vyjadřuje hlavně princip lásky, odpuštění a smíru. Sloup nebyl symbolem vítězství, ale touhy po míru a klidu.

První sloup se sochou Panny Marie byl postaven v r. 1614 na náměstí Santa Maria Maggiore v Římě. Druhý mariánský sloup pak v Mnichově bavorským vévodou Maximiliánem r.1638. Na těchto sloupech je na vrcholu socha Panny Marie držící dítě Ježíše. Třetí mariánský sloup byl postaven r. 1647 ve Vídni na paměť záchrany před švédskou hrozbou. Čtvrtý sloup v Evropě byl v r. 1650 postaven v Praze na paměť ubránění města před Švédy v r. 1648. Na vídeňském a pražském sloupu je na vrcholu Immaculata, počatá bez prvotního hříchu, dívka se sepjatýma rukama, splývajícími vlasy i šatem.

Při bitvě na Bílé Hoře žehnal italský karmelitán P. Dominik císařskému vojsku pozdněgotickým deskovým obrázkem Adorace Krista. Je to výjev Svaté rodiny v Betlémě. Ten byl nalezen ve Strakonicích poničený a zneuctěný protestanty. P. Dominik jej zde nalezl, když tudy táhlo císařské vojsko. Podle legendy tím požehnáním zásadně ovlivnil průběh bitvy. Proto byl tento obraz velmi vážený a uctívaný.

Obraz byl pak odvezen do Říma, kde při požáru shořel. U nás je jeho kopie ve Strakonicích, v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně a v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Tyto kostely připomínají vítězství na Bílé Hoře. Kdyby mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl postaven také jako připomínka bitvy na Bílé Hoře, byla by do prostoru v soklu rovněž jistě umístěna jeho kopie. Skutečnost, že ve sloupu na Staroměstském náměstí byl umístěn obraz uctívaný při švédském obléhání Prahy r. 1648, je snad dostatečným důkazem účelu jeho postavení.

Na paměť bitvy na Bílé Hoře byla postavena v letech 1622 - 1624 kaple Panny Marie Vítězné, přestavěná do současné podoby v r. 1704. Kostel německých luteránů na Malé Straně byl přestavěn v letech 1634 - 1644 na kostel Panny Marie Vítězné, známý jako kostel Pražského Jezulátka. Na paměť bitvy na Bílé Hoře byl také postaven v r. 1638 mariánský sloup v Mnichově, který tam stále stojí. Kdyby pražský sloup byl na paměť bělohorského vítězství, vznikl by určitě dříve a ne až po třiceti letech.

Dole v dutině soklu mariánského sloupu byl ale uložen deskový gotický obraz Panny Marie Rynecké asi z. r. 1410. U tohoto obrazu se Pražané modlili v době švédského obléhání. Obraz nosil zavěšený na prsou pražský primátor Turek, který se osobně účastnil bojů na nejohroženějších místech. Při strhávání sloupu přijel na Staroměstské náměstí na výzvu jednoho občana V.V. Štech a další dva členové Národního výboru (ten sídlil v té chvíli v Obecním domě), aby zabránili stržení. Jejich snahy byly marné a dav jim odpověděl smíchem. Podařilo se jim jen vyjmout z dutiny soklu obraz P.M.Rynecké a zachránit jej.

Na Staroměstském náměstí stál po staletí pranýř. Na něj bylo v r.1631 při obsazení Prahy Sasy přibito k zneuctění uloupené Staroboleslavské palladium. Mariánský sloup byl postaven záměrně na místě tohoto pranýře 26. září 1650.

Architektura mariánského sloupu byla sekána přímo na Staroměstském náměstí a dokončena 26. září. 30.září byla na sloup osazena socha Panny Marie. Vzhledem k přítomnosti sochy Panny Marie byla dne 17. prosince zbořena šibenice a od té doby už se na Staroměstském náměstí nepopravovalo. Byl to výrazný posun ve vnímání lidského utrpení a zmírnění tehdejších krutých trestů.

Pražský mariánský sloup postavilo město, nikoli katolická církev. Stál na pozemku města a město se staralo o jeho údržbu. Pouze duchovním správcem sloupu byl farář od Matky Boží před Týnem. Proto katolická církev nemůže rozhodovat o obnově a povolení k jeho stavbě žádáme od města.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl prvním monumentálním sochařským dílem nového nastupujícího barokního slohu. Protože město Praha po třicetileté válce nemělo dost peněz, nebylo možné zhotovit sloup z mramoru jako předchozí sloupy v cizině. Ostatně se u nás mramor vhodný pro sochy netěžil. Byl proto zvolen materiál ryze český - hrubozrnný pískovec z blízkých Kamenných Žehrovic západně od Prahy a pískovec z Nehvizd od Prahy na východ. Ukázalo se, že z tohoto materiálu lze díla nové slohové formy velmi dobře realizovat. Proto vytvoření tohoto prvého mimořádného díla dalo u nás signál k tvorbě barokního sochařství v míře, jaká nemá v Evropě obdoby. Postavením mariánského sloupu se Praha a Čechy také zařadily mezi evropská města, schopná přijímat a rozvíjet nový nastupující sloh.

Mariánský sloup byl stržen pátý den naší samostatnosti jako symbol Rakouska a památník bitvy na Bílé Hoře. Tyto nepravdy byly záměrně šířeny již od poloviny 19. století. Konec třistaleté rakouské nadvlády byl oslaven stržením sochy Panny Marie, která není symbolem Rakouska ani Habsburků, ale matkou Ježíše Krista a jako taková je všude uctívána. Dále měly být strhány a do Vltavy shozeny sochy světců z Karlova mostu, především socha sv. Jana Nepomuckého. Ti také neměli s Bílou Horou nic společného. Zabránili tomu místní občané a přivolaní čeští vojáci. Sochy a pomníky, které se přímo týkaly rakouské monarchie, strženy nebo poškozeny nebyly. Pomníky místodržitelů Slavaty a Martinice na místech, kam dopadli při II. pražské defenestraci, stály celou první republiku pod okny hlavy státu a stále stojí v jižní zahradě Pražského hradu, aniž byly kdy ohroženy. Stát se prostřednictvím Správy pražského hradu stará o jejich údržbu (poslední restaurování proběhlo v r. 1992). Pomníky maršálka Radeckého a císaře Františka I. byly nejdříve pietně zakryty plátny a potom odborně sejmuty a nyní jsou nepoškozené v lapidariu. Jezdecká socha císaře Františka I. byla nedávno odformována a zhotoveny z ní dva bronzové odlitky. Jeden byl nově osazen na původní místo do neogotického sloupu na Smetanově nábřeží, druhý odlitek v parku ve Františkových Lázních. Vše proběhlo bez námitek. Osadit znovu pomník rakouského císaře není nyní pro naši společnost žádný problém, ale osadit do centra Prahy znovu sochu Panny Marie, která tam stála 268 let a je vysoce uměleckým dílem, je v současnosti neřešitelné.

Pomník Mistra Jana Husa byl na Staroměstském náměstí odhalen v tichosti v době I.světové války v r. 1915 při pětistém výročí jeho upálení. Jeho mimořádná horizontální hmota byla zamýšlena jako kompoziční protiváha k téměř šestnáctimetrové monumentální vertikále sloupu, který stál v ideálním kompozičním středu náměstí a tak jeho kompozici ovládal. Mariánský sloup a Husův pomník stály na náměstí společně 3 roky a čtyři a půl měsíce. Nepřítomností sloupu pozbývá hmota a umístění pomníku M.J.Husa kompoziční logiku a protiváhu. Každoroční vztyčení vánočního stromu, i když na jiném místě, tuto žádoucí hmotovou a kompoziční vyváženost poněkud připomene a naznačí.

Jak naložit s troskami mariánského sloupu nebylo hned rozhodnuto. Ještě neexistovala propracovaná teorie památkové péče a restaurování, podle které nyní můžeme postupovat. Sochy byly po stržení odvezeny na radnici, později do kůlny na Výstavišti. Architektura zůstala stát. Mohla zůstat na místě a být restaurována i se sochami. Dřík sloupu mohl být vysekán nový stejně jako rozbitá socha Panny Marie. V červenci r. 1918, čtyři měsíce před stržením, byl proveden průzkum a návrh restaurování mariánského sloupu, s kterým se počítalo na rok 1919. Podle tohoto návrhu, dosud zachovaného, mohlo být postupováno, jen s rozšířením o škody způsobené stržením. Den před příjezdem presidenta T.G.Masaryka, 18.12.1918, se odpoledne usnesla městská rada, že nechá urychleně odstranit trosky sloupu ze Staroměstského náměstí, aby "nebyl pohoršen zahraniční doprovod presidenta". Bylo známo, že stržení vyvolalo vlny nevole nejen v Čechách a na Moravě, na Slovensku, ale také v zahraničí. Za jednu noc byl celý spodek sloupu rozebrán a odvezen. Celá tato noční akce stála městskou pokladnu 6 628 K. Kamenné díly byly odvezeny do jistého nádvoří nedaleko od Staroměstského náměstí, kde byl jakýsi bazar stavebního materiálu z asanovaného Starého Města. Existuje o tom písemné svědectví očitého svědka. Tam byly asi kameny později rozprodány. Ráno bylo místo na náměstí dlaždiči zadlážděno a někdy okolo poledne přijel na Staroměstské náměstí při své triumfální cestě Prahou i president Osvoboditel. Jestliže je nyní poukazováno, že jde o obnovu něčeho neexistujícího a že se zachovalo málo z celkové hmoty, hlavní důvod je ten, že město Praha si nechtělo udělat ostudu před cizinou a rychle bylo využito příležitosti zničení sloupu úplně dokonat. Na smýšlení věřících Čechů se ohled nebral. I toto úmyslné doničení by mělo být jedním z důvodů obnovy.

Snaha o obnovu mariánského sloupu nebyla po stržení v r. 1918 vyvolána oficiálními kruhy katolické církve, ale věřícími laiky. Nejdříve to byly spontánní neorganizované snahy. V r. 1925 byl založen Odbor pro obnovu mariánského sloupu. Za peníze, které Odbor vybral, bylo postaveno dvanáct kostelů na obvodu Prahy v nových čtvrtích, protože nevůle města k obnově sloupu byla stejná jako dnes. Další iniciativu vyvinuli v r. 1938 katoličtí studenti, ale jejich snahu přerušila válka. Po II. světové válce se snahy o obnovu ujali r. 1947 Orlové, byli za to i vězněni. V r. 1949 rozhodli čeští katoličtí emigranti, že vrátí sochu Panny Marie na Staroměstské nám. Nechali zhotovit novou sochu, která byla přivezena v r. 1993 do Prahy a stojí nad městem v zahradě Strahovského kláštera. Je krásná, hlavně po obsahové duchovní stránce a pro oběti, se kterými byla pořízena, ale nesplňuje naše požadavky úrovně a teorie památkové péče a restaurování. Až na tuto činnost navázala v r. 1990 Společnost pro obnovu mariánského sloupu. I nynější snaha o obnovu nebyla vyvolána ani není řízena katolickou církví, jde opět o iniciativu laiků, věřících katolíků a ctitelů Panny Marie.

Když byla v Münsteru organizována výstava, která v r. 1998 připomínala 350. výročí Vestfálského míru, vyzvali její organizátoři město Prahu, aby na výstavu zapůjčilo některou část nebo sochu z největšího a nejkrásnějšího památníku ukončení třicetileté války. Obléháním Prahy zde třicetiletá válka skončila. Organizátoři výstavy nevěděli, že jsme si tento památník zničili. Na výstavu nebylo městem Prahou zapůjčeno nic.

V roce 1645 obléhali Švédové také Brno. Obléhání trvalo čtyři měsíce. Brno se hrdinně ubránilo. Neúspěšné dobývání skončilo 15. srpna. Tento den je zde slaven jako den Brna. Jako palladium města Brna je uctíván deskový obraz Panny Marie, dar Karla IV. kostelu sv. Tomáše. Brno se hrdě hlásí ke své hrdinské historii. V Praze již nikdo neví, že se také hrdinně ubránila švédské přesile.

V době komunistické vlády byly v některých městech z náměstí odstraněny mariánské sloupy. Ty, co se zachránily, byly opět navráceny na svá místa. Kyjov - jeden z prvních mariánských sloupů v Evropě z roku 1620, jehož důvod postavení není zcela objasněn, a stojí trochu mimo ostatní známé sloupy. Byl převezen za město a na jeho místo postavena velká hlava Lenina. Dnes už opět stojí na svém místě. Ostrava - sloup na starém náměstí je tvarově a konstrukčně téměř shodný s pražským. Je jen asi o třetinu menší a místo soch andělů dole jsou pozdější vázy. Na sochy již asi nebyly peníze. Byl odstraněn a na jeho místě stála socha Lenina. Sloup je také už obnoven, dokumentace pořízená při sestavování jednotlivých dílů nám velmi pomohla při výkresové technické rekonstrukci hlavně spodní části soklu a nosných konstrukčních částí. Na svá místa byly také vráceny mariánské sloupy v Českých Budějovicích a Turnově. V Chodově u KV měl být v polovině sedmdesátých let mariánský sloup stojící za městem zničen, ale statečností jednoho občana byl zachráněn - ubránil jej doslova vlastním tělem před bagrem a nechal postavit na vlastní zahradě. Po převratu a smrti dotyčného pána někdo sochu ukradl. Nyní byl sloup na přání městského úřadu v Chodově osazen v centru města s rekonstruovanou sochou Panny Marie podle mé dokumentace. Nové osazení sloupu bylo velkou událostí města. Sám jsem toho všeho byl svědkem, protože jsem první osazení na zahradě i další rekonstrukci a stěhování sám prováděl. V Sokolově byla asi v padesátých letech z vrcholu mariánského sloupu na náměstí sejmuta socha Panny Marie. Socha se ztratila neznámo kam. V polovině devadesátých let byla rekonstruována jako závěrečná práce mladého restaurátora na AVU. Rekonstrukce byla provedena pouze podle jedné zvětšené fotografie sochy z celkového pohledu na sloup a podle poučení ze sochařské práce autora na dolních zachovalých sochách sloupu. Oponentem práce byl prof. Mojmír Horyna z katedry dějin umění UK, který ve svém posudku skvěle teoreticky zdůvodnil postup této rekonstrukce, organizační systém tvoření barokních soch a nynější návaznost v tvorbě kopií a rekonstrukcí. Výsledek práce byl odbornou veřejností přijat bez námitek. Byl jsem shodou okolností též oponentem jiného absolventa AVU, proto jsem průběh práce mohl sledovat. Tyto mariánské sloupy byly obnoveny z vůle a rozhodnutí městských a památkových úřadů.

Pro kopii a částečnou rekonstrukci sochy Panny Marie ze Staroměstského náměstí jsme měli k dispozici asi 80% originálu, detailní fotografie části, která chybí, a dalších asi deset fotografií celé sochy. Také jsme prostudovali dvě velmi podobné sochy Immaculaty od téhož autora J.J.Bendla a poučili se z dalších jeho soch (např. na průčelí kostela Nejsv. Salvátora, které jsem restauroval a ak. soch. Petr Váňa zde sekal čtyři kopie). Existuje také volnější kopie sochy z r. 1937 od Břetislava Bendy v kostela Panny Marie na Lhotce z doby, kdy ještě nebyla ztracena část s ramenem a rukama. Přesto bylo prohlašováno, že kopie a rekonstrukce není možná.

Pro obnovu mariánského sloupu jsou zachovány tyto materiály: Socha Panny Marie, které chybí rameno a sepjaté ruce. Částečně rekonstruovaná a znovu v kameni vysekaná socha je již dokončena. Nyní stojí u kostela Panny Marie před Týnem. Tam v blízkosti Staroměstského náměstí očekává své vyzdvižení na rekonstruovaný sloup. Je zachovalá jedna hvězda z glorioly, podle ní byla udělána celá nová svatozář. Dále jsou zachovány: korintská hlavice - originál. V době stržení byla na sloupu již kopie. Sochy andělů - jsou poškozené, ale je možné je doplnit a vysekat kopie. Existuje dostatečná fotodokumentace. Pod anděly jsou zachované sokly - velké kvádry kamene. Dále je zachováno několik kuželek a sloupků balustrády. Máme asi 100 fotografií - pohledů na Staroměstské náměstí a sloup. Z nich bylo možné získat asi 10 detailů sochy Panny Marie a andělů. Na reálných zachovaných částech bylo možné změřit jejich skutečné rozměry. Od těchto rozměrů byly potom vypočítány rozměry chybějících částí. Měření bylo ověřováno na padesáti fotografiích. Dělali je specializovaní odborníci na stavební fakultě ČVUT. Podle výsledků měření a další dokumentace byly zhotoveny plány a technické výkresy a podle nich se vyrábějí kamenné díly architektury. Existuje i model sloupu v M 1 : 10, na kterém je jasně patrná umělecká hodnota díla. Ten byl na žádost pořadatelů zapůjčen na výstavu Deset století architektury. Nyní je umístěn před kaplí Staroměstské radnice a veřejně přístupný. Při soustřeďování dokumentací i volbě spolupracovníků využívám své mnohaleté zkušenosti - třicetdva roky restauruji kamenné plastiky.

Společnost pro obnovu mariánského sloupu je občanským sdružením řádně zaregistrovaným ministerstvem vnitra. Není církevní organizací. Je laickou iniciativou věřících katolíků a odborníků v oboru restaurování a památkové péče. Obnovený mariánský sloup, vynikající umělecké dílo, nabízíme jako dar městu Praze. Na vyznačený pražský poledník v dlažbě dopadal v poledne její stín, což byl jeden z měřičů času v Praze. Snaha o obnovu mariánského sloupu nemá za cíl triumf katolické církve. Stržením ale byla zneuctěna Matka Boží. Důvody ke stržení byly nepravdivé. Město Praha by, podobně jako Brno, mělo zase mluvit o svých slavných dějinách. Naše snaha chce obnovit umělecké dílo, ale také nabídnout duchovní hodnoty, které Panna Maria symbolizuje a které u nás po staletí tvořily základ duchovní úrovně národa a které bychom nyní velmi potřebovali zase přijmout.. Obnovení mariánského sloupu nemá za cíl vnášet rozbroje a jitřit spory. Jsme ale přesvědčeni, že nespravedlnost má být napravena a nepravdy mají být vysvětleny.

Praha, březen 2004
Jan Bradna
akad. sochař a restaurátor

Několik fotografií



Panna Maria "čeká" v záplavě květů u Týnského chrámu na svůj návrat na Staroměstské náměstí.



Kopie sochy Immaculaty od akademického sochaře Petra Váni (3. 11. 2003).



Základní kámen sloupu na Staroměstském náměstí s poškozeným nápisem: "Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup." (3. 11. 2003).


Pozvánka na Mariánskou pouť dne 1. 5. 2004 ve formátu pdf


Socha Panny Marie byla slavnostně instalována v Praze

(Mezinárodní Report, listopad 2003)

 

            V pondělí dne 3. listopadu 2003 prožila Praha slavnostní událost. Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském  náměstí v Praze si spolu s poutníky z celé republiky připomněla 85. výročí stržení mariánského sloupu. Při této příležitosti byla u jižního bočního vchodu do chrámu Panny Marie před Týnem postavena nová socha Panny Marie Immaculaty, určená pro obnovovaný mariánský sloup. Socha byla umístěna na vysokém, ocelovém, modře natřeném podstavci, jehož autorem je akademický architekt, doc. Jiří Mojžíš z Prahy. Kopii sochy zhotovil podle sádrového modelu akademický sochař Petr Váňa z Prahy. Jako předlohu použil sádrový model, vytvořený odlitím originálních fragmentů sochy, uložených v pražském Lapidáriu. Model vytvořili pražští sochaři Krátký a Kronych. Oni také doplnili chybějící části původní sochy Panny Marie. Celé dílo mohlo vzniknout díky velkorysému finančnímu daru podnikatele pana Martina Peroutky. Pozlacenou korunku s dvanácti hvězdami kolem hlavy Panny Marie věnovala Maria Dajbychová. Nelze také opominout usilovnou organizační a odbornou práci akademického sochaře Jana Bradny, výkonného předsedy Společnosti a pana Václava Dajbycha a Ing. Karla Klouda místopředsedů Společnosti.

            Slavnostnímu zahájení pouti předcházelo zřízení informačního stánku u základního kamene v 11. hodin dopoledne. Kolemjdoucí se mohli informovat o historii sloupu a historii jeho obnovy. Z přehledných informačních tabulí mohli zjistit stav prací. K letošnímu výročí byly z darů z domova i z ciziny zhotoveny významné části mariánského sloupu, včetně ústřední sochy Panny Marie. Lidé přicházeli, zapalovali svíce, modlili se a mnozí vyjadřovali zástupcům Společnosti svou podporu.
 

            V 15. hodin byla zahájena vlastní slavnost. K základnímu kameni na Staroměstském náměstí byly členy grémia Společnosti položeny květiny, za účasti poutníků z celé republiky. Mnoho jich přijelo z Moravy. Až do 16. hodin probíhalo pásmo modliteb, čtení pasáží z historie sloupu a zpěvu mariánských písní.

            V 16. hodin se konala růžencová pobožnost v kostele Panny Marie před Týnem. V 17.30 hodin se všichni účastníci shromáždili před jižním bočním vchodem do Týnského  chrámu, kde již byla připravena socha Panny Marie. Poutníci a účastníci této slavnosti zaplnili celou prostoru před vchodem do chrámu s přilehlou částí Celetné ulice. Za zpěvu litanií přišel průvod kněží s  kardinálem Miloslavem Vlkem, arcibiskupem pražským. V čele průvodu byly neseny orelské prapory. V průvodu byl také vzácný originál obrazu Panny Marie Rynecké ze strženého sloupu.

Pan kardinál před posvěcením sochy pronesl krátkou homilii. Připomněl, že socha ze strženého sloupu měla pohnutou historii. Sloup byl vztyčen po skončení třicetileté války v roce 1650 na poděkování za záchranu Prahy. Tenkrát bojovali pražští měšťané společně s církví a ubránili Staré Město Pražské před nepřátelskou přesilou. Proto se v  průvodech ke sloupu nosila přilba a rukavice jezuity Jiřího Plachého, který stál v čele obrany města. V té době se mnohé kostely zasvěcovaly Panně Marii Vítězné. Ne tak na Staroměstském náměstí. Socha umístěná na sloupu znázorňovala Neposkvrněné početí Panny Marie. I nápis na sloupu hlásal, že jde o poděkování za záchranu Prahy v roce 1648. Ne tedy, jak to mnozí dodnes nesprávně interpretují, že jde o pomník připomínající Bílou Horu. Bohužel v dnešní společnosti převládá Jiráskovsko-Nejedlovský pohled na kulturu a dějiny z  první poloviny minulého století. Převládají proticírkevní nálady. Proto bude dlouho trvat, než dojde v naší společnosti ke změně smýšlení a mariánský sloup bude moci být opět postaven na Staroměstském náměstí. Je to úkol pro každého z nás, abychom ve svém okolí působili ke změně těchto postojů. Církev má za úkol evangelizovat, ne cokoliv vnucovat. Pak poděkoval členům Společnosti, dárcům i sochaři, který sochu vytvořil a popřál všem hojnost Božího požehnání.

            Na závěr slavnosti byla sloužena mše svatá u Panny Marie před Týnem. Hlavním celebrantem byl kardinál Miloslav Vlk. Dalším celebrantem byl opat kláštera premonstrátů v Praze na Strahově a čestný předseda Společnosti P. Michael Josef Pojezdný, farář u Panny Marie před Týnem, kanovník P. Kellnar a řada dalších. Nakonec zcela zaplněným chrámem zaznělo slavné Te Deum.

            Byl jsem se krátce před odjezdem z Prahy rozloučit s novou sochou Panny Marie. Viděl jsem ji osvětlenou nejen reflektory ale i množstvím světel darovaných poutníky. Viděl jsem mnohé z nich klečet před sochou a byl jsem dojat jejich důvěrou v Matku Boží. Praha má nové poutní místo.

            Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze sílí. Dnes má již kolem 500 řádných členů a tisíce příznivců doma a mezi krajany  v zahraničí. Mnozí se za její dílo modlí a mnozí přispívají finančně. Letošní výročí bylo také ukázkou výsledků práce dosažených díky jejich modlitbám, darům a morální podpoře.

 

                                                                                                                                                                                                                     Karel Kavička

 

 

 

                            

Mariánský sloup se stal součástí našeho života (Mezinárodní report, květen 2001)

Ferdinand Peroutka
Sloup k poctě Panně Marii a na paměť ochrany Prahy před švédskými vojsky vztyčil v centru pražského Starého města před 351 lety význačný barokní sochař Jan Jiří Bendl. Povel ke zničení sloupu, jako údajného symbolu porážky na Bílé Hoře, dal žižkovský bohém a anarchokomunista František Sauer. Vybídl dav, vracející se 3.11.1918 navečer z protihabsburské demonstrace (týden po porážce Habsburků!), aby sloup obtočil lanem, rozkymácel a strhnul. Za pomoci hasičů, přes protesty úředníků Národního výboru i staré ženy, která si klekla na místo předpokládaného dopadu, se barbarské dílo zkázy podařilo. Je neuvěřitelné, že mariánský sloup ještě po 83 letech nestojí a zatím ani nemůže stát na svém místě.

Vandalství na pokračování
Jako vydloubané oči působí v dlažbě Staroměstského náměstí barbarsky poničený nápis "Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup". Nápis je součástí základního kamene, položeného ve výroční den zničení sloupu 3.11.1993 přesně na místo, kde originál původně stál. Základní kámen se čtyřjazyčným textem byl pořízen péčí Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu (SOMS) založené v r. 1990. Posvěcený základní kámen se stal během několika dnů předmětem vandalského činu, při němž neznámá osoba, možná na pokyn některého činovníka pražského magistrátu, špicí a kladivem zničila část nápisu o tom, že sloup na daném místě opět bude stát.

Čekání na slovo magistrátu
Ačkoli pražský magistrát účast na vandalském činu popírá, např. náměstek primátora Otto Kechner se negativním vztahem k obnově sloupu netají. V rozporu s historickým původem památky tvrdí: "Ten sloup byl symbolem Rakouska - Uherska a doby, kdy v něm Čechové neměli rovnoprávnou úlohu." Pan Kechner je tedy příkladem těch, kteří nesouhlasí s obnovením historické památky v centru Prahy především z ideologických důvodů. Naopak Komise odboru místního rozvoje Prahy 1 vytvoření a umístění repliky sloupu na Staroměstském náměstí již před časem schválila. Rada magistrátu o umístění sloupu však ještě nejednala, protože nikdo z radních k předložení tohoto návrhu nenašel "politickou odvahu". Také vyjádření rozhodujících činitelů, tedy pražského primátora Jana Kasla nebo radního pro kulturní oblast Igora Němce (oba ODS), se Reportu zatím nepodařilo získat.

Je sloup "neodvratně ztracen"?
Obnova Mariánského sloupu má své ideologické odpůrce nejen na radnici, ale i mezi některými odborníky. Ti ovšem své odmítavé stanovisko halí do pochyb o možnosti provedení věrné rekonstrukce sloupu. Historik Lubomír Sršeň např. tvrdí, že "připravované dílo nebude ani kopií barokního sloupu Bendlova, ani soudobým sochařským projevem". Podle něj totiž nebude možné památku rekonstruovat proto, že určitá část architektonických prvků se nedochovala. Volnou rekonstrukci Sršeň zavrhuje jako památkářsky neetickou. "Podle mého názoru vyplývají tyto snahy po rekonstrukci čili návratu čehosi neodvratně ztraceného z neschopnosti vyrovnat se zralým způsobem s tragikou těchto ztrát," soudí. A navrhuje smířit se s tím, "že chyby minulosti nelze vždy napravit, že život přináší ztráty, které jsou nenahraditelné".

Práce se rozeběhly
Podle předsedy SOMS, akademického sochaře a restaurátora Jana Bradny, však tři čtvrtiny památkářů mají k obnově sloupu kladné stanovisko. "Obnova Mariánského sloupu je již téměř součástí mého života," říká sochař Bradna o sobě. Vůbec si nepřipouští, že by rekonstrukce sloupu byla neproveditelná. Jak uvádí ve své zprávě o rozpracovanosti rekonstrukce, u architektury považuje za možné provést obnovu nebo kopii i při zachování pouhých 10% původního díla. "My se touto otázkou zabýváme mnoho let a jsme přesvědčeni, že to možné je," ujišťuje Bradna. SOMS v celonárodní dobrovolné sbírce zatím vybrala přes jeden milion korun, další část - cca 0,5 milionu - získala formou půjčky. Celkový rozpočet na obnovu Mariánského sloupu činí 4,5 milionu korun.

Dřík sloupu pluje do Prahy
Nejdražší část díla tvoří šestimetrový pískovcový dřík, který ponese dvoutunovou sochu Panny Marie. Zajištění bloku dříku v indickém lomu poblíž města Bharatkuru včetně jeho opracování přislíbil provést zdarma akad. sochař Petr Váňa se svými čtyřmi kolegy. Letos v březnu se celá skupina vypravila do Indie, kde spolu s indickými kameníky šestnáctitunový blok vylomila. Na místě byl kámen nahrubo otesán a před začátkem monzunových dešťů dopraven do přístavu Nava Ševa. Nyní pluje na nákladní lodi do Hamburku. V průběhu léta bude na polovině tzv. divadelní lodi bratří Formanů při plavbě po Labi postupně opracován do finální podoby a vyloděn v Praze. Říční loď "Tajemství" má v plánu během pomalé plavby do Čech představit v jednotlivých městech pohádkovou férii Nachové plachty.

Petr Váňa: Vzdali jsme se honoráře
Pětičlennou partu kameníků, která se ujala realizačních prací na Mariánském sloupu, vede akademický sochař Petr Váňa. Zajímalo nás, proč se celá skupina ve složení bratří Petr a Tomáš Váňové, Petr Beneš, Hynek Schejbal a Petr Piekarz rozhodla rekonstruovat mariánský sloup zadarmo. Reportu odpověděl Petr VÁŇA. "Zpočátku jsem to chápal jako zakázku, jako každou jinou sochařskou práci. Postupně jsem si uvědomil, že práce pro Mariánský sloup není ani tak závislá na nějakých sponzorských darech, nebo na finančních prostředcích, které uvolní magistrát, ale že je to o vztahu lidí právě k tomuto sloupu. Kdo k němu najde nějaký vztah, toho to poznamená. A mě to tímto způsobem poznamenalo. Uvědomil jsem si, že pokud člověk dělá něco za něco, je to prachobyčejná věc, a moc to neříká. Ale pokud dělá něco za nic, je to vyjádření vztahu k té věci, k té myšlence, k tomu dílu. Takže právě to se snažím dělat a tím vyjádřit, co si o tom myslím. Věnovali jsme tomu zatím s kolegy vlastně jen čas na shánění, zařizování, zajištění jednotlivých kamenických dílů, samozřejmě mimo vlastní práce, kterou je práce na soše a na zhotovení sloupu."

A proč padla vaše volba na pískovec z Indie?
"Snažili jsme se najít materiál, který by svou strukturou, barevností, tvrdostí a odolností proti mrazu vyhověl našim klimatickým podmínkám. Český pískovec z lomu u Božanova jsme vybrali pro spodní část stavby, tj. pro schodiště, kamenné zábradlí, sokly andělů a střední sokly s římsami. Pro vlastní tělo sloupu nebylo možné vylomit tak velký blok, tak jsme se zajímali, zda by bylo možné pískovec odněkud dovézt. První tip byl na kámen z Afriky, ale ukázalo se, že tamější pískovec je příliš jemnozrnný. Spojili jsme se s jednou australskou společností, která nám poslala vzorek, jenže ten zase obsahoval příliš mnoho slídy. Asi před rokem jsme měli možnost si vyzkoušet kámen z Indie. Potvrdilo se, že ručně těžený indický kámen je dobrý a má dokonce větší pevnost a menší nasákavost než božanovský pískovec."

Jan Bradna: Jediná schůdná cesta
Předseda Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Praze, akademický sochař Jan BRADNA, nám odpověděl na otázku, odkud cítí největší opozici proti rekonstrukci sloupu.
"Já bych řekl, že především jde o mravní aspekt. Ve všech případech hraje roli určitá nepřipravenost na to, že by se zde něco takového mohlo obnovit. Zkrátka zatím na některých místech chybí potřebné pochopení, vstřícnost a tolerance."
Objevil se i názor, že průchodnější by byla buď úplně moderní mariánská plastika, nebo mariánský sloup v redukované podobě - bez částí, jež nelze spolehlivě rekonstruovat.
"Nebylo by to průchodnější, stejně jako to nebylo průchodnější v době, kdy se poprvé uvažovalo o obnově sloupu, a kdy se tyto nápady objevily také. Nové moderní sousoší se tehdy některým odborníkům jevilo jako nejpřijatelnější, ale obecné mínění nepřipustilo postavit mariánskou sochu z ideových důvodů. Dnes je naše tvůrčí sochařství v jakési krizi a asi sotva kdo by se takového úkolu úspěšně zhostil. Za první republiky bylo nejméně dvacet sochařů, kteří by to dokázali. A za druhé: všichni víme, jak se památkáři brání čemukoliv novému v historickém centru města. Proto se nám jako jediné logické a možné řešení stále jeví obnova Mariánského sloupu v původní rekonstruované podobě. Jako restaurátor vím, že to je s dnešní sumou poznatků o originále reálné."
Troufnete si hned na kompletní rekonstrukci celého díla?" Naše společnost se domnívá, že rekonstruovanou architekturu sloupu s centrální sochou Panny Marie by bylo možné postavit v první etapě i bez soch andělů a ty pak postupně doplňovat od sochy nejméně problematické až po tu poslední, která beztak chyběla více než sto let po odstřelování Prahy v roce 1757. Ale i tu lze podle dokumentace rekonstruovat. Anebo v tomto jediném případě udělat, jak jsem to nazval, nový roub na obnoveném starém stromě, a tedy moderní plastiku tohoto jednoho anděla. To je ovšem věc odborné dikuse až ve stádiu, kdy Mariánský sloup už bude stát."

Karel Kavička: Opatrný přístup církve
Velmi důležitý pro výsledek úsilí o obnovu mariánského sloupu, samozřejmě bude i spolupráce církevních činitelů. Report se na tyto postoje dotázal člena grémia Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu Mgr. Karla KAVIČKY.
"V začátcích našeho snažení byl naším čestným předsedou a velkým podporovatelem pan kardinál František Tomášek. Tehdy ještě federální biskupská konference v dubnu 1990 vydala prohlášení o tom, že se plně staví za tuto aktivitu a že ji podporuje. Po smrti pana kardinála Tomáška bohužel trošičku nastal obrat a oficiální představitelé církve jakoby stáli bokem. Není nám zcela jasné z jakých důvodů a můžeme pouze hádat, jestli je to snad z obavy o budování ekumenického díla. Jsou to velmi křehké vztahy a vzájemnosti, a to je možná také motiv této změny. Na druhé straně můžeme říci, že jsme našli plnou podporu u řeholních řádů. Dnes je naším čestným předsedou opat premonstrátského řádu Josef Michael Pojezdný, máme podporu u křižovníků a velmi nás podporují i františkáni. Hodně velkou podporu samozřejmě cítíme i ze strany našich zahraničních krajanů. A díky vašemu časopisu cítíme také podporu věřící veřejnosti."

Jak se na obnovu sloupu dívají nekatolické církve?
"Pokud jde o naše ostatní křesťanské církve, my respektujeme jejich, někdy i nesouhlasné stanovisko, a snažíme se jim naši snahu přiblížit. V této věci má velkou zásluhu náš předseda pan Bradna, který chodí na jejich setkání, vysvětluje a komunikuje s nimi. My se snažíme být vůči nim tolerantní a očekáváme i od nich tolerantní přístup. Myslím, že ke konsenzu můžeme dospět, že je to jen otázka vývoje a zrání."
zpět na obsah


Mariánský sloup má být vztyčen, ale neví se kde (Metro, 22. 3. 2001)

Už deset let usiluje Společnost pro obnovu Mariánského sloupu o jeho znovupostavení na Staroměstském náměstí.
Sloup strhli Pražané v roce 1918. Domnívali se, že byl vztyčen po porážce husitů u Lipan a pokládali ho za symbol nadvlády Habsburků. Ve skutečnosti dílo sochaře Jana J. Bendla z roku 1650 bylo vytvořeno jako díkůvzdání světici za ochranu Prahy před Švédy v roce 1648.
Povolení ke stavbě není Pískovcový blok z Indie dorazí do Prahy v září. Dnes je již hotova socha Panny Marie. Ale zatím není jasné, zda bude vůbec možné sloup na Staroměstském náměstí vztyčit. "Myslíme si, že to půjde. V mnoha městech, kde sloupy také strhli, už dnes opět stojí," uvedl mluvčí společnosti Karel Kavička. Pražští zastupitelé o tom však ještě nerozhodli. Společnost doufá, že potřebná povolení získá do konce volebního období.
Místo sloupu dva pomníky Stavba Mariánského sloupu naráží i na odpor. Výhrady k němu má část zástupců nekatolických církví. Restaurátor a sochař Jan Bradna říká, že kdyby skutečně narazila společnost na nepřekonatelný odpor, má v úmyslu navrhnout i jiné řešení: Dát Staroměstskému náměstí dva pomníky. "Mohla by to být abstraktní díla. Jedno, na místě sloupu, by bylo symbolem světice, druhé, na místě popraviště českých pánů, by připomínalo jejich odboj," uvedl Bradna.
Památkáři jsou pro Většina památkářů souhlasí a připomíná, že Husův pomník byl navržen s ohledem na tehdy existující sloup, takže by jeho obnova nevadila. Nejčastější námitkou je, že replika nebude kvalitní. Přechodně by se sloup podle Kavičky mohl objevit například Na Slovanech nebo v některém jiném klášteře, a to už na sklonku tohoto roku.
IVAN KUPTÍK
zpět na obsah


Kámen na sloup připluje z Indie (Metro, 21. 3. 2001)

STARÉ MĚSTO O vztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který byl stržen v roce 1918, už přes 10 let usiluje společnost pro jeho obnovu. Včera její zástupci oznámili, že pískovcový blok na dřík sloupu, který byl vybrán v Indii, se objeví v září v Praze už zpracovaný. Kameníci ho otesají v průběhu plavby letos v červenci a srpnu na lodi bratří Formanů cestou z Hamburku. Pokud společnost nedostane stavební povolení, bude sloup vztyčen v některém pražském klášteru. (Metro)
zpět na obsah


Boj o Mariánský sloup se vyhrocuje (Večerník Praha, 21. 3. 2001)

STARÉ MĚSTO/ Pouze politika stojí za rozhodnutím zdali se na Staroměstské náměstí vrátí Mariánský sloup. Ten tady stál od Bílé hory až do 3. listopadu 1918. Starosta Prahy 1 Jan Bürgermeister s jeho výstavbou souhlasí, ale magistrát je tvrdě proti. Vzhledem k obecně známé nevraživosti mezi starostou Prahy 1 a primátorem Janem Kaslem je jasné, že i sloup je předmětem jejich politických neshod. Státní ústav památkové péče k obnově sloupu zásadní výhrady nemá. "Já jsem velkým zastáncem návratu Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí," řekl ředitel Státního ústavu památkové péče Josef Štulc. "Nám by nevadilo, kdyby Staroměstské náměstí bylo dokompletováno," říká starosta jedničky Jan Bürgermeister. Také vedoucí odboru územního rozvoje Jaromíra Eismannová potvrdila, že komise jejího odboru s obnovením sloupu souhlasí. Primátor Jan Kasl je na dovolené v zahraničí, ale jeho náměstek Otto Kechner tvrdí: "Já osobně s tím nesouhlasím, ani bych to nepodporoval. Ale v každém případě, pokud by se o tom rozhodovalo, musel by tento problém nastolit primátor v Radě. Pokládal bych za zajímavé, kdyby byla sestavena komise z co nejširšího spektra odborníků, která by zaujala konkrétní stanovisko k návratu Mariánského sloupu. Dokonce si myslím, že by se mohli vyjádřit i Pražané třeba na Intenetu."
zpět na obsah


Cenný sloup vzniká na lodi (MF Dnes, 21. 3. 2001)

P r a h a - Divadelní nomádi Matěj a Petr Formanovi přivezou v září do Prahy na své divadelní lodi indický pískovec pro zhotovení mariánského sloupu. O jeho znovupostavení na Staroměstském náměstí, kde ho Pražané svrhli na oslavu konce první světové války, usiluje už deset let stopadesátičlenná Společnost za obnovu sloupu. Loď s bratry Formany a dalšími třinácti herci popluje z Hamburku do Prahy. Poveze také šestnáctitunový blok z indického Jaipuru. Během plavby bude pět sochařů a kameníků tesat sloup přímo na palubě lodi. Formanská divadelní společnost k tomu bude hrát pohádkovou féerii Nachové plachty. "Ta loď se jmenuje Tajemství a celé to bude asi dobrodružné. Kdokoliv se může během plavby nalodit a plout s námi. Napadlo to mě a Matěje Formana, který je můj kamarád - známe se z vojny. Udělat z říční lodi divadelní a k tomu ještě kamenosochařskou huť, bude to zajímavé," těší se mladý sochař Petr Váňa, který společně se čtyřmi kameníky bude tesat do kamene na lodi. Ta popluje dva měsíce po Labi se zastávkami ve velkých evropských městech. V kterých místech lodi budou sochaři tesat šestimetrový sloup, zatím Váňa přesně neví. Na sloup přijde ještě tunová hlavice a na ni dvoutunová socha Panny Marie. U podstavce budou sochy čtyř andělů bojujících s ďábly. Cestu si budou hradit sochaři částečně z vlastních peněz a částečně ze sponzorských darů. Ale ani když šťastně doplují a sloup bude hotov (sochy se zatím zhotovují v klasickém ateliéru), neznamená to automaticky šťastný konec. Společnost ještě nemá ani jedno z celé řady potřebných povolení. Podmínka úřadů pro vydání povolení je souhlas majitele, tedy města. A město se dosud nikdy nevyjádřilo a nejeví náznaky toho, že je ochotno se vůbec někdy vyjádřit. "Původně jsme si mysleli, že se to zrealizuje rychle a s nadšením. Skutečnost je ale taková, že postupujeme po malých krůčcích. To nevadí, nikam nespěcháme," uvedl mluvčí společnosti Karel Kavička z olomouckého arcibiskupství. Toho, co je jasné, je poměrně málo. Předně: hotové je schodiště a balustráda mariánského sloupu, to už nikdo nikdy nezpochybní. Lidé přispěli na sbírku více než milionem korun. Některé sochařské práce jsou zatím hrazeny z půjčky, protože celkový rozpočet na zhotovení sloupu i se sousoším bude přesahovat čtyři miliony korun. Zatím poslední iniciativa a boj za jeho obnovu není zdaleka první. Ihned po stržení sloupu v roce 1918 žižkovským bohémem Frantou Sauerem se rozpoutala spontánní sbírka, aby mohl být postaven znova i přesto, že socha Panny Marie zůstala bez hlavy a levého ramene. Hlava světice však zůstala nepoškozená a dodnes existují dohady, kdo ji vlastnil. "Hlava se totiž ztratila. Podle některých domněnek ji měl Franta Sauer doma pod postelí, podle jiných se nacházela v kanceláři sociální demokracie. Přesně podle její podoby byly později zhotoveny kopie ," podotkl místopředseda společnosti Václav Dajbych. Mariánský sloup byl jedním z nejstarších a nejkrásnějších ve střední Evropě. Byl postaven na oslavu blahoslavené Panny Marie na paměť ukončení zhoubné třicetileté války. V listopadu 1918 byl však násilně stržen pouličním davem, který jej podle některých mylně považoval za symbol vlády habsburské monarchie.
zpět na obsah


Mariánský sloup má odpůrce i na radnici (MF Dnes, 13. 3. 2001)

S t a r é M ě s t o - Nad Staroměstským náměstím jako by se i po stu letech vznášel duch žižkovského bohéma Franty Sauera, kterého před lety napadlo oslavit svobodu stržením barokní plastiky Jana Jiřího Bendla. Zničený mariánský sloup, jehož zbytky jsou v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, provází smůla i dnes. Repliku mariánského sloupu, který Pražané svrhli v roce 1918 jako symbol porážky na Bílé hoře, se už deset let snaží znovu postavit společnost pro jeho obnovu. Před několika dny se dokonce kameníci a sochaři rozjeli do Indie pro pískovcový kámen na zhotovení sloupu zasvěceného kultu Panny Marie. Jenže z toho nakonec nemusí být vůbec nic. Už roky se společnost marně snaží získat povolení. A ze základního kamene dokonce někdo odstranil nápis, že tam sloup skutečně stát bude. Už šestým rokem se přitom lidé z celé země na obnovu mariánského sloupu skládají. Dali dohromady už milion a půl korun, tedy přibližně polovinu z celkové částky. To hlavní, co chybí, však nejsou peníze, ale souhlas magistrátu. Hlavní město je majitelem prostoru na Staroměstském náměstí a bez jeho souhlasu není možné žádat úřady o povolení. "Rada o tom ještě ani jednou nejednala. Nikdo z radních nemá tolik politické odvahy, aby to tam předložil," řekl místopředseda Společnosti pro obnovu mariánského sloupu Václav Dajbych. Tomu, že přinejmenším někteří členové rady záměru naklonění nejsou, nasvědčují slova náměstka primátora Otto Kechnera. "Já osobně bych s postavením mariánského sloupu nesouhlasil. Jsem Pražák, Čech a dobrý vlastenec. A ten sloup byl symbolem Rakouska-Uherska a doby, kdy v něm Čechové neměli rovnoprávnou úlohu. Jdeme sice do Evropy, ale jinou cestou," prohlásil náměstek Kechner. Společnost je už na podobná prohlášení zvyklá. "Psi štěkají, karavana jede dál. My nespěcháme a věříme, že nám jde o správnou věc," reagoval další z místopředsedů společnosti, podnikatel Karel Kloud. Podle něho sloup na náměstí nakonec stát bude. "Mnohá jiná česká města mariánský sloup obnovila, naposledy Ostrava a Turnov. Praha je poslední místo, které váhá," dodal. Boj za obnovu sloupu vnímají jako žádoucí zejména památkáři a historici. "Nevidím důvod, proč by tam neměl být. Vytvářel by Husovu pomníku protiváhu výtvarně i ideově - jako symbol katolicismu oproti naší husitské či řekněme protestantské minulosti," vyjádřil se ředitel Státního ústavu památkové péče Josef Štulc. Polemika má však i humornou stránku. Ze základního kamene zůstal na původním místě jen nápis, že tu stával sloup. Druhou část nápisu, že tu opět stát bude, někdo stesal. "Byli to nejmenovaní činovníci z magistrátu. Ta zpráva obletěla celý svět. Je to opravdu směšné představit si je, jak pobíhají po náměstí s majzlíkem v ruce," usmívá se Kloud. Úředníci magistrátu to popírají. "Mohu vám garantovat, že žádný majzlík jsme nikdy nekupovali a ani ho nemáme. Možná pan Šmerda ho má, když na náměstí provozuje tržiště s historickými řemesly," řekl ředitel odboru městského investora Jozef Macko.
zpět na obsah